Je poslední den v květnu… V Česku je kaprařská sezona v plném proudu, zato na Floridě začínají tropická vedra, kdy teploměr ukazuje kolem 35 °C. Ani to nás neodradí a opět vyjíždíme za šupinatými kamarády stovky kilometrů, abychom strávili víkend ve floridské divočině, kde právě probíhá páření aligátorů…
S Romanem sedíme u řeky a čekáme, kdy ticho, prosycené urputným vedrem, protne vytoužený zvuk signalizátoru… beru tužku s blokem a začínám psát o příjemném chladivém tripu – silvestrovském lovu kaprů… vraťme se tedy o pár měsíců zpět… Většina našich přátel se chystala k zakončení roku velkou silvestrovskou pařbou…. jen my s Romanem kouleli několik kilo boilies a ládovali auto kaprařským vybavením… o pár hodin později vyrážíme vstříc rybářským zážitkům na řeku Apalachicolu. Jsou před námi 4 dny volna….
Silvestrovská kapří show
Před rozedněním jsme dorazili k řece…akorát ustával vydatný déšť. Vrchovatě naložená loďka přirazila ke břehu. Projeli jsme si lovný úsek, zakrmili a začali budovat základnu pro pobyt a chytání na 3 dny… Opodál už bivakovali naší známí, kteří se nechali též zlákat na silvestrovskou oslavu ve společnosti kaprů a rozmarného prosincového počasí… Přestože bylo po dešti, bylo neuvěřitelných 24 °C… na prosinec i Floridu dost teplo. Kapři celý den ignorovali naše nástrahy, takže jsme alespoň doháněli spánkový deficit z pětihodinové noční jízdy.
Byl klid na vodě i ve vzduchu… ze tří stran se stahovala těžká černá mračna, předpovídajíc vekou bouřku. Ještě že jsme měli postavený bivak… obyčejně spíme jen pod širákem. Za pár okamžiků se strhla pravá „prosincová bouřka“. Změnil se tlak, hnula se voda (z přehrady začali připouštět vodu do reky). Najednou se začala projevovat i aktivita ryb. Přemýšlela jsem, co bych i já měla změnit na koncové udici, aby mi konečně nějaký ten z těch skákajících kousků rozdrnčel pípák.
Akorát jsem si dočetla pasáž od Lukáše Krásy „Nástrahy v chladných vodách“ a rozvzpomněla se na rady jiných zkušených kolegů. Celou koncovou udici jsem zjemnila… navázala bezhrotové háčky č.6, vlas zkrátila jen na jedno boilies, které jsem ještě ořezala na menší velikost, aby byla drobná nástraha a aby se lépe uvolňovala aroma, a nakonec jsem dala průběžně olovo. Takhle jsem upravila všechny 4 udice. Začalo se stmívat… Roman odešel k sousedům. Z polospánku mě vytrhlo to očekávané, ale velice opatrné pípání. Už při stahování jsem věděla, že to není žádný sedmikilový poblázněný dorostenec…
Trochu ze začátku bojoval, ale pak šel celkem hladce. Nejhorší na ztracení kapra byla hrana podemletá proudem asi 3 m od břehu, která spadala do 7 m hloubky. Tam je pár stromových a kamenitých vázek, o kterých kapři velice dobře věděli… Každý v těchto místech začal bojovat o život… I ten můj. Snažila jsem se ho v těchto místech co nejvíce držet u hladiny a nepovolit mu zajet do hloubky. Byla jsem tam sama, tak celá akce byla trochu náročnější… nestačila jsem si totiž vzít čelovku. Navíc jsem věděla, že se v blízkosti vyskytuje „náš aligátoři samec“, kterého jsme nazvali Gustavo. Krásný zdravý šupi vyšplhal váhu na pěkných 13 kg a odstartoval řetězec dalších pěkných záběrů a bojů s menšími i většími kapry… proste silvestrovská kapří show. Naši kapříci si výhradně smlsli na boilies dělané ze směsi 3xl od Karla Nikla a PitBull-chobot, oliheň od Pavla Šustra (oba výrobci nás sponzorují a my testujeme v USA jejich produkty).
Do půlnoci přisel Romanovi ještě 13,6kg a Petrovi 14kg šupíci. Silvestrovské ráno se vylouplo do krásného slunného dne. Ideální počasí, aby se udělalo pár společných fotek a kapři se ze saků mohli vrátit do své rodné řeky. Někteří jsme v zápalu focení vlezli i do vody, která měla něco málo přes 12 °C… pro pěkné foto se to dalo vydržet. K večeru, kdy aktivita kaprů výrazně poklesla a počasí se zase naopak začalo výrazně ochlazovat, jsme s Petrovo přítelkyní nachystaly přírodní silvestrovské menu dělané na žhavých a originál dip do uhlíkách ohniště. Nechybělo ani šampáňo na ledu (v kuléru kávy v podobě českého rumu). Povečeřeli jsme, bouchli o půlnoci šampáňo a po 2 hodinách se rozešli celkem unaveni do bivaků. Starým indiánským zvykem je u nové vody zlomit větvičku a požádat o hojnost ryb….
Já jsem zase symbolicky ulila do řeky šampaňské a požádala o úspěšný rok 2008 a poděkovala za hojnost a krásné ryby, které nám řeka vydala v roce2007 – všechny jí byly vráceny. Rekapitulace úlovků za 3 dny – 3 kapři měli 13-14 kg, několik kaprů přes 10 kg a 25 – 30 kaprů „dorostenců“. Nepřišli žádní kapitálové, ale my jsme si perfektně zachytali a zažili nevšední silvestr a Novy rok. V noci z 1. 1. na 2. 1. se po celé Floridě hodně ochladilo… na Apalachicole bylo až -9 °C a silný vítr. Myslím, že jsme to měli pěkně načasované.
V příštím článku si přečtete něco o obyvatelích řeky… člověk opravdu musí být někdy dost ve střehu.
Za team Carp´s Freedom napsala Miluše Hájková